A tak vznikla ona hra ve které se stanete mocným kouzelníkem, povoláváte své služebníky a sesíláte mocná kouzla na soupeře. Je pět barev magie (černá, modrá, zelená, bílá a červená) a pět druhů zemí, přičemž každá země vám dává energii dané barvy. No a vy pak vykládáte země, z nich získáváte energii, vyvoláváte bytosti, pražíte soupeře blesky, mozkovými útoky mu zahazujete karty z ruky a tak všelijak podobně.
Jelikož to bylo něco nového a neotřelého, stal se Magic poměrně rychle značně populární a rozběhl se mezi širokou veřejnost. Tehdy se také ukázalo že hru je potřeba držet v nějakých mezích – původní názor že hráči budou i tu nejsilnější kartu mít jen párkrát jelikož jí víckrát neseženou se ukázal být velmi naivní a tak bylo nutno jednak omezit maximální množství jedné karty v balíku (nejvíce čtyři kopie). Navíc bylo nutno některé karty změnit a upravit v důsledku čehož byla základní sada dvakrát znovu vytištěna aby měly karty aktuální text se všemi nutnými úpravami. Další rozvoj na sebe nenechal dlouho čekat – karet bylo málo, hráči už jich většinu měli, ozkoušeli všemožné kombinace a chtěli něco nového. Byla tedy vydána první rozšiřující sada… No a pak už to jelo jak na drátkách, vydávaly se stále nové a nové sady, hráči kupovali nové a nové karty a tak to běží dodnes.
Rovněž bylo nutno vytvořit i systém organizovaného hraní a to tak, aby hráče co nejvíce motivoval k hraní a vytvářel tak prostor pro další nákupy karet. A tak velmi rychle vzniká DCI – Duelists Convocation Inc. Pod jejímž patronátem se hrají velké turnaje a udržuje se žebříček hráčů. Ti jež mají nejvíce bodů se pak kvalifikují na Pro Toury – to jsou akce s omezenou účastí kam mohou jen ti s nejvíce body a vítězové speciálních kvalifikačních turnajů, ceny pro vítěze se tu pohybují v tisících dolarů. Vrcholem celého tohoto snažení je pak mistrovství světa kde jsou ceny opravdu hodně vysoké a kvalifikovat se tam je sen každého správného magicáře (mě se to povedlo jednou, bohužel jsem opravdu neměl peníze na let do Yokohamy kde se to tenkrát konalo).
Někdy po vydání třetí rozšiřující sady dorazil Magic do Čech a i zde získává značnou popularitu. V těch dobách začali hrát lidé jako Šlemr, Ladra, Baudyš, Stanoev a další kteří se později stali legendami. Zvláště pro Jakuba Šlemra řečeného Muddock se Magic stal branou k úspěchu – kvalifikoval se na mistrovství světa, které vyhrál a získal opravdu hodně peněz a navíc ho to v žebříčku hráčů vyhodilo natolik vysoko, že byl po dlouhou dobu automaticky kvalifikován na všechny velké akce a nedá se říci že by si nevedl dobře – mezi jeho další úspěchy patří například druhé místo na mistrovství Evropy, páté místo na jednom z dalších mistrovství světa a několik úspěchů na otevřených mezinárodních turnajích zvaných Grand Prix.
Jedna z věcí která začne dříve či později trápit každou hru tohoto typu, a Magic to jakožto první sběratelská karetní hra musel řešit nejdřív, je přebytek karet. Dříve či později už začne být množství vydaných karet příliš velké a nové karty mají jednak problém se v té hromadě prosadit, jednak začnou docházet nápady. V Magicu se nakonec došlo k následujícímu řešení – je několik herních formátů. Ve formátu standardním se smějí hrát pouze karty z posledních čtyř až šesti sad (sady jsou rozděleny do bloků o jednom velkém a dvou malých – hrát se smí vždy poslední dva bloky), ve formátu rozšířeném (extended) nějakých 6 – 8 posledních bloků (tady to není tak jednoznačně dané a rozhodují momentální názory autorů). No a pak je ještě formát klasický kde se smí hrát cokoliv byť některé přesílené karty jsou omezeny na jednu v balíčku. Zrovna tenhle typ hry u nás ale moc neuvidíte a když tak rozhodně ne v plné kráse – patrně proto, že sehnat devět nejsilnějších karet (které v žádném klasickém balíčku nesmějí chybět) vyjde zhruba na 25 až 30 tisíc korun…
Další z magicových specialit, které u jiných her příliš nefungují, je takzvaný limited formát. Spočívá v tom že si hráči koupí několik boosterů, karty v nich si podle určitého klíče rozdělí, z toho co získají si sestaví balíky a hrají. Na jednu stranu je to poněkud náročné na peníze, ovšem na stranu druhou to značně zvýhodňuje hráčské schopnosti. Najít si na Internetu kvalitní balík, nakoupit do něj karty a naučit se s ním alespoň troch hrát umí každé ucho ale sestavit balík z poměrně náhodných karet, to už tak snadné není.
A jaký je Magic v dnešní době? No, přinejmenším v Čechách je hra opravdu pěkně rozjetá. Turnaje se hrají pomalu i v posledních Kotěhůlkách, máme relativně dost rozhodčích, v Praze už fungují tři herny (pamatuji na smutné časy kdy nejela pořádně ani jedna a hráči se scházeli po hospodách) a ačkoliv se na distributorskou firmu ADC Blackfire ze strany hráčů neustále snáší jedna vlna kritiky za druhou, systém distribuce celkem funguje.
Závěrem bych jen podotkl že Magic je sice strašlivý žrout času a peněz, ale vzhledem k té spoustě zábavy kterou jsem si s ním za ta léta užil toho vůbec nelituji a na spoustu zážitků vzpomínám dodnes…